Barvy a odstínyColours & shades

Odstíny 15h hodnoty jsou dodnes předmětem seriózních diskusí. Katalogy rozlišují pět základních odstínů; jejich výskyt je vázán na skupiny tiskových desek.The shades of the 15h are still the subject of serious debate. Catalogues distinguish five basic shades, whose occurrence is tied to groups of printing plates.

Rozlišování odstínů pod UV lampouTelling the shades apart under a UV lamp

Barva je nejhůř uchopitelný znak celé hodnoty. František Beneš spočítal, že odborná literatura použila k popisu jedné jediné patnáctihaléřové známky za tři čtvrtě století asi jedenadvacet různých barevných termínů — od cihlově červené přes oranžovočervenou a rumělkovou až po karmínovou a červenohnědou. Důvod je prozaický: vysoký náklad, dlouhá doba tisku a poválečný nedostatek surovin, kvůli kterému dodavatelé měnili receptury barev.Colour is the hardest attribute of this value to pin down. František Beneš counted that over three quarters of a century the specialist literature used some twenty-one different colour terms for this single 15h stamp — from brick red through orange-red and vermilion to carmine and red-brown. The reason is prosaic: a large print run, a long production period and post-war shortages that kept making the suppliers change their ink formulations.

Beneš proto prošel tisíce známek pod ultrafialovou lampou a každý kus posuzoval ve třech pohledech zároveň: v denním světle, v UV záření o vlnové délce 366 nm (modrá trubice) a 254 nm (čirá trubice). Výsledkem je přehled sedmi pozorovaných skupin.Beneš therefore examined thousands of stamps under an ultraviolet lamp, judging each one in three views at once: in daylight, under UV at 366 nm (blue tube) and at 254 nm (clear tube). The result is a survey of seven observed groups.

Aby si člověk UV odstín uměl představit, přirovnává je Beneš u některých položek k všeobecně známým barvám jiných hodnot emise, jak se jeví na denním světle: ⁷ asi jako 20h karmínová (Pof. 9) · ⁸ asi jako 30h světle resp. tmavě fialová (Pof. 13 a 13a) · ⁹ asi jako 25h černofialová (Pof. 11) · ¹⁰ asi jako 25h fialová (Pof. 11).To make the UV shades easier to picture, Beneš compares some of them to the well-known daylight colours of other values of the issue: ⁷ roughly the 20h carmine (Pof. 9) · ⁸ roughly the 30h light resp. dark violet (Pof. 13 and 13a) · ⁹ roughly the 25h blackish violet (Pof. 11) · ¹⁰ roughly the 25h violet (Pof. 11).

Co z tabulky plyneWhat the table tells us

Nejdůležitější je to, co v tabulce není vidět na první pohled. Skupiny 3 a 4 mají v denním světle naprosto stejný popis — cihlově (oranžově) červená — a pod 366 nm se rozejdou na zářivou světle červenou proti tmavě červené. Totéž platí pro skupiny 2 a 5: obojí je za denního světla „světle červená“, ale pod lampou hnědofialová proti fialové. Jinými slovy: UV rozliší odstíny, které jsou okem za denního světla nerozlišitelné. To je celý smysl té lampy.The most important thing is what the table does not show at first glance. Groups 3 and 4 have exactly the same daylight description — brick (orange) red — yet under 366 nm they separate into brilliant light red versus dark red. The same goes for groups 2 and 5: both are „light red“ in daylight, but brownish violet versus violet under the lamp. In other words: UV separates shades the eye cannot separate in daylight. That is the whole point of the lamp.

Druhé čtení se týká skupiny 1. Beneš v druhém dílu studie upozorňuje, že barvu téhle známky lze změnit fyzikálními i chemickými vlivy, ale ta změna jde prakticky vždy jen ke světlejšímu, nikdy k tmavšímu. Bledě červený kus, který pod 366 nm svítí fialově, je proto mnohem spíš poškozený normál než vzácný odstín.The second reading concerns group 1. In the second part of his study Beneš points out that the colour of this stamp can be altered by physical and chemical influences, but the change practically always goes towards lighter, never darker. A pale red copy glowing violet under 366 nm is therefore far more likely to be a damaged ordinary stamp than a rare shade.

A poznámka na opatrnost: sedm pozorovaných skupin nejsou katalogové položky. Beneš popisuje, co viděl, ne co se má do katalogu zapsat — mapování na 7, 7a, 7b, 7c a 7d v jeho článku není a nedá se dopočítat.And a note of caution: the seven observed groups are not catalogue entries. Beneš describes what he saw, not what should be catalogued — his article contains no mapping onto 7, 7a, 7b, 7c and 7d, and none can be inferred.

Nabízí se tím ovšem i způsob, jak prověřit úvahu o karmínové 7c v následující sekci: srovnat pod 366 nm věrohodně doložený nepoužitý rumělkový kus s odmočeným karmínovým. Jde-li skutečně o tutéž barvu druhotně změněnou teplem, mělo by se to na chování v UV projevit.This also suggests a way of testing the reflection on carmine 7c in the next section: compare, under 366 nm, a credibly documented unused vermilion copy with a soaked carmine one. If it really is the same ink secondarily altered by heat, the UV behaviour should show it.

Jak s lampou pracovatHow to work with the lamp

Pracovní vlnová délka je 366 nm; 254 nm slouží jako křížová kontrola a vyžaduje ochranu očí a krátkou expozici. Absolutní hodnocení barvy pod UV je nespolehlivé, srovnávací funguje — proto měj vždy v zorném poli referenční kus jistého odstínu. Pracuj v úplné tmě, s konstantní vzdáleností lampy, a rtuťové trubici dej minutu dvě na ustálení. Chceš-li si odstíny fotit, drž pevné vyvážení bílé a pevnou expozici — jinak jsou snímky navzájem neporovnatelné a celá práce přijde vniveč.The working wavelength is 366 nm; 254 nm serves as a cross-check and calls for eye protection and short exposure. Absolute judgement of colour under UV is unreliable, comparative judgement works — so always keep a reference copy of a known shade in the field of view. Work in complete darkness, at a constant lamp distance, and give a mercury tube a minute or two to settle. If you want to photograph the shades, keep white balance and exposure fixed — otherwise the images are not comparable with each other and the whole exercise is wasted.

Co UV o barvě neřekneWhat UV does not tell you about colour

Papír z roku 1919 neobsahuje optická bělidla. Pokud tedy pod lampou svítí modrobíle papír, není to údaj o odstínu — je to pozdější papír, oprava, přelepení nebo zesílení ztenčeniny. Užitečné zjištění, ale odpověď na úplně jinou otázku než na tu po barvě tisku.Paper from 1919 contains no optical brighteners. So if the paper itself glows blue-white under the lamp, that is not a statement about shade — it means later paper, a repair, regumming or a filled thin. A useful finding, but the answer to a completely different question than the colour of the printing ink.

Zdroj: František Beneš, Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (I a II).Source: František Beneš, The colour of the 15 heller Hradčany stamp of 1918 (parts I and II).

Pět katalogových odstínů pod UV lampou — praktický klíčThe five catalogue shades under the UV lamp — a practical key

Beneš popsal, co pod lampou viděl, a záměrně to nepřevedl na katalogová písmena. Marek Vrba šel v roce 2013 opačnou cestou: vzal pět odstínů, které vede příručka Pofis, a ke každému napsal, jak vypadá v denním světle, jak pod modrou trubicí 366 nm a ze kterých tiskových desek pochází. Je to nejbližší věc použitelnému klíči, jakou literatura nabízí. Vrba zdůrazňuje, že jeho zjištění platí především pro známky s původním lepem.Beneš described what he saw under the lamp and deliberately did not translate it into catalogue letters. In 2013 Marek Vrba went the opposite way: he took the five shades listed by the Pofis handbook and for each one wrote down how it looks in daylight, how it looks under the 366 nm blue tube and which printing plates it comes from. It is the closest thing to a usable key that the literature offers. Vrba stresses that his findings apply above all to stamps with original gum.

Z tabulky plyne jedno pravidlo, které se dá nosit v hlavě: drahé odstíny nezáří. Hnědočervená i červená pod lampou ztmavnou do hněda, zatímco obyčejná cihlově červená a rumělková zůstanou světlé a „svítí“. Lampa tedy na první pohled oddělí levné od drahého — ovšem jen se srovnávacím kusem vedle, absolutní posouzení pod UV nefunguje (viz výše).The table yields one rule worth carrying in one’s head: the expensive shades do not glow. Brownish red and red darken to brown under the lamp, while the ordinary brick red and vermilion stay light and “shine”. The lamp thus separates the cheap from the dear at a glance — but only with a comparison piece alongside; absolute judgement under UV does not work (see above).

Druhé čtení se týká desek. První tři odstíny se vyskytují na známkách z desek I, II a VII, takže každou z těchto desek lze doložit ve třech odstínech — dohromady devět variant. Vrba je ukazuje na nezoubkovaných známkách z desky VII (pole 98 cihlově červené i hnědočervené, pole 61 červené) a na zoubkovaných 13¾ : 13½ z pole 92 desek II, I a VII; u ostatních zoubkování je situace jiná a odkazuje na katalog. V rámci každého odstínu existují světlejší a tmavší kusy podle tloušťky vrstvy barvy a druhu papíru. Karmínovou zjistil u známek z desek V a VI; označení „rumělková“ se používá pro známky z jednotypových desek III–VI, tedy výhradně s otevřenou spirálou I. typu.The second reading concerns the plates. The first three shades occur on stamps from plates I, II and VII, so each of these plates can be documented in three shades — nine variants in all. Vrba shows them on imperforate stamps from plate VII (field 98 in brick red and in brownish red, field 61 in red) and on perforated 13¾ : 13½ stamps from field 92 of plates II, I and VII; for the other perforations the situation differs and he refers to the catalogue. Within each shade there are lighter and darker copies according to the thickness of the ink layer and the kind of paper. He found carmine on stamps from plates V and VI; the term “vermilion” is used for stamps from the single-type plates III–VI, i.e. exclusively with the open type I spiral.

Padělky hnědočervené 7aForgeries of the brownish red 7a

Druhá polovina Vrbova článku je varování. Hnědočervená 7a je natolik dražší než základní odstín, že se už léta na trhu objevují chemicky přebarvené cihlově červené známky. Zásah poškodí lep, takže padělatel nanese nový. V denním světle jsou takové kusy tmavě cihlově červené, někdy s drobnými skvrnkami v barevných plochách. Pod UV lampou barva ztmavne jen do světle hněda, občas s fialově růžovým nádechem — nikdy do tmavě hnědé pravé 7a. Nový lep je pod lampou jasný, často nepravidelný, se skvrnami a tahy po nanášení; to bývá vidět i při šikmém pohledu proti světlu.The second half of Vrba’s article is a warning. The brownish red 7a is so much dearer than the basic shade that chemically recoloured brick red stamps have been on the market for years. The treatment damages the gum, so the forger applies new gum. In daylight such pieces are dark brick red, sometimes with small specks in the coloured areas. Under the UV lamp the colour darkens only to a light brown, occasionally with a violet-pink tinge — never to the dark brown of a genuine 7a. The new gum is bright under the lamp, often uneven, with spots and strokes from its application; this can usually be seen at an oblique angle against the light as well.

Vrba dodává, že některé padělky jsou primitivní a jiné zdařilé — a že existují i kusy, které v minulosti zmýlily tehdejší znalce a nesou jejich značku. Sám takový koupil v důvěře, že zkoušená známka je pravá. Zkušební značka tedy u 7a není náhradou za vlastní pohled pod lampu.Vrba adds that some forgeries are primitive and others accomplished — and that there are pieces which misled the experts of their day and carry their mark. He himself bought one, trusting that an expertised stamp must be genuine. With the 7a an expert’s mark is therefore no substitute for one’s own look under the lamp.

Pro úvahu o karmínové v následující sekci dává Vrbův klíč konkrétní očekávání: pravá karmínová 7c má být pod 366 nm tmavě karmínová, kdežto rumělková 7d září světle. Kus, který v denním světle vypadá karmínově, ale pod lampou svítí jako rumělková, by tedy spíš odpovídal druhotně změněné rumělkové než samostatnému odstínu.For the discussion of carmine in the next section Vrba’s key gives a concrete expectation: a genuine carmine 7c should be dark carmine under 366 nm, whereas vermilion 7d glows light. A piece that looks carmine in daylight but glows like vermilion under the lamp would therefore fit a secondarily altered vermilion better than a shade in its own right.

Zdroj: Marek Vrba, 15 h Hradčany – rozlišení barev a postup při rozpoznávání padělků, Filatelie 11/2013, s. 10–11. Vrba sám odkazuje na Benešovu studii ve Filatelii 5 a 6/1998, z níž vychází předchozí sekce. Reprodukce barev v tisku ani na obrazovce neodpovídají skutečným známkám; slouží jen k orientaci.Source: Marek Vrba, 15 h Hradčany – rozlišení barev a postup při rozpoznávání padělků (Distinguishing the colours of the 15 h Hradčany and how to recognise forgeries), Filatelie 11/2013, pp. 10–11. Vrba himself refers to Beneš’s study in Filatelie 5 and 6/1998, on which the previous section is based. Colour reproductions in print or on screen do not match the actual stamps; they serve only for orientation.

Karmínová 7c — sporný odstín? (úvaha)Carmine 7c — a disputed shade? (a reflection)

Katalogy uvádějí karmínovou (7c) jako samostatný odstín tiskových desek V a VI. V praxi je však tento odstín doložen v nepoužité formě jen zcela výjimečně — naprostá většina „karmínových“ kusů, které procházejí sbírkami a aukcemi, je razítkovaná. The catalogues list carmine (7c) as a separate shade of printing plates V and VI. In practice, however, this shade is documented in unused condition only quite exceptionally — the vast majority of “carmine” copies passing through collections and auctions are cancelled.

Domnívám se, že vysvětlení je prozaické: barvivo rumělkových výtisků je citlivé na teplo. Pokud je určitý odstín rumělkové známky vystaven vyšší teplotě — typicky při odlepování známek z celistvostí v horké vodě — barva se změní na karmínovou. Tomu odpovídá i to, proč se karmínová vyskytuje téměř výhradně na použitých, tedy zpravidla někdy v minulosti odlepovaných známkách. I believe the explanation is prosaic: the pigment of the vermilion printings is heat-sensitive. If a certain shade of a vermilion stamp is exposed to higher temperature — typically when stamps are soaked off covers in hot water — the colour changes to carmine. This would also explain why carmine occurs almost exclusively on used stamps, i.e. stamps that were as a rule soaked off at some point in the past.

Pokud je tato úvaha správná, nebyla by „karmínová“ samostatným tiskovým odstínem, ale teplem druhotně změněnou rumělkovou. Karmínové kusy je proto namístě posuzovat opatrně — zejména u nepoužitých exemplářů s deklarovaným odstínem 7c doporučuji srovnání s věrohodně doloženým materiálem. Uvítám názory i materiál kolegů, které by tuto hypotézu potvrdily, nebo vyvrátily (pepa.matousek@gmail.com). If this reasoning is correct, “carmine” would not be an independent printing shade but vermilion secondarily altered by heat. Carmine copies therefore deserve cautious judgement — especially unused examples declared as shade 7c, which I recommend comparing with credibly documented material. I welcome colleagues' opinions and material that would confirm or refute this hypothesis (pepa.matousek@gmail.com).

— úvaha autora, Josef Matoušek — the author's reflection, Josef Matoušek

Praktická poznámkaPractical note

Určení odstínu je nejspolehlivější v kombinaci s určením tiskové desky: známka z TD III–VI nemůže být cihlově červená 7, známka z TD I/II/VII nemůže být rumělková 7d. Deskové znaky jednotlivých polí najdete v galerii pozic.Shade attribution is most reliable in combination with plate identification: a stamp from plates III–VI cannot be brick red (7), a stamp from plates I/II/VII cannot be vermilion (7d). Plate characteristics of individual fields can be found in the position gallery.